Nebrala jsem ani drogy, ani psychedelika, ani jsem holotropně nedýchala, ani jsem nepila alkohol. Spustila se sama, spontánně, pod dlouhodobým stressem, v souvislosti se ztrátami zaměstnání a ekonomickým nedostatkem. Byla dlouhá, divoká a bolestná. Trvala 15let. Nakonec jsem vyčerpaná, zničená a toužící po smrti a klidu skončila v Bohnicích. Tam mi klasická medicína nasadila silná antipsychotika, chvilku koketovala se schizofrenií a pak jsem se stala jednou z pacientů, kteří nás až zase tak moc nezajímají a to co se s nimi děje nebereme………. ALE, tam jsem také potkala jednu psycholožku, psychoterapeutku, která si mne vytáhla, když jsem přestala komunikovat. Pozvala mne do své pracovny na pohovor a zjistila jsem, že má povědomí o ezoterice. Pomaličku, polehoučku, trpělivě mne otevírala, a když jsem po šesti měsících odcházela, nabídla mi psychoterapii. Přijala jsem a udělala jsem dobře. Chodím k ní 6let. Už nepotřebuji léky, už nepotřebuji psychiatra. Pomalu a trpělivě společně hledáme bolístky a „spouštěče“ celého procesu. Držela mne „za nohu“, když jsem létala jinam, vysvětlovala a směrovala tak, že jsem sama našla odpovědi na své otázky. Přijala jsem své tělo, přijala jsem své emoce, přijala jsem své myšlenky a tak pomaloučku směřuji ke svému JÁ a svobodě… té opravdové. Kdy začínám být sama sebou v celé své celistvosti. Se svými chybami i přednostmi.
Měla jsem několik mystických zážitků, „cestovala“ jsem do jiných světů a galaxií, kreslila překrásné obrazy automatickou kresbou, psala verše a sdělení, cítila souznění se vším Všehomírem. Rozuměla tvorům planety na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Setkala jsem se se svým totemovým zvířetem, sdílela synchronicity, třásla se po celém těle, jako bych měla epileptický záchvat, vnímala energie. Zažila jsem to nejkrásnější i nejhrůznější. Rozešla jsem se s rodinou, opustili mne přátelé, utíkala jsem do přírody a do klidu, snažila se vydělávat peníze a uživit své dvě děti, aby mohly dostudovat…. Obrátila jsem se o pomoc na nesprávné lidi. Tvářili se jako vědoucí, ale strhávali mne ještě víc do procesu. Meditovala jsem, chodila na přednášky, do kostela, četla knihy.…. Když jsem se „vrátila“ na zem a do života, připadal mi smutný a těžký a divoký……… ale jsem ráda, že jsem tu. Už se umím radovat ze života v celé jeho pestrosti. Našla jsem si nové přátele a vím, že na cestě poznání je člověk nejvíc v ohrožení, aby ho někdo neovládal, nemanipuloval, aby ho nestáhl do sekty….
Je moc důležité najít někoho, kdo opravdu ví, kdo vám opravdu chce pomoci, kdo má zkušenost. Vůbec nevadí, když skloubí klasickou medicínu s duchovní pomocí. Měl by připustit, že cosi existuje. Že tomu třeba nerozumí, ale že to je. Držím palce všem,aby někoho takového našli a doufám že v Diabasis jsou.
Komentář Diabasis z.ú.: Se svolením autorky uveřejňujeme příběh, který došel na naši adresu. Autorka v něm popisuje svoji zkušenost s tím, jak procházela obtížnou krizovou situací ve svém životě, jak hledala pomoc a jak ji nakonec našla. V případě psychospirituální krize mohou lidé zažívat všechny fenomény, o kterých autorka textu píše. Považujeme za důležité, aby terapeut, který poskytuje pomoc lidem v těchto krizových situacích, byl s uvedenými fenomeny obeznámen. Zároveň považujeme za důležitou spolupráci s odborníky z řad psychiatrů v případech, kdy je tato péče indikována. S autorkou textu jsme se osobně nesetkali, nemůžeme tedy říci, zda se skutečně jednalo o psychospirituální krizi, ale vše, co je v textu popsáno, se v případě psychospirituální krize může objevit. Text uveřejňujeme pouze s drobnými úpravami, většinu textu ponecháváme v původním znění tak, jak nám byl doručen.
(zveřejněno 4. 10. 2011)
All contacts